Vítr se opírá do prázdných korun
slunce kdes na půl cesty
mezi námi a nebem
a stíny půvabné
syté a hluboké
na mrazem ztvrdlé zemi
16 prosince 2006
10 prosince 2006
Tichomluva
Jak málo stačí a zmizí navždy za poloprůsvitnou stěnou okamžiku. Chvíli tu je a najednou - jako by ho nebylo!
TICHO VEZDEJŠÍ, TICHO POKOJNÉ A VZRUCHOPLACHÉ---
Mluvím jen tak, jak slova přelétnou nad onou sunoucí se rovinou okamžení, smyslu nehledaje.
Večer se nachyluje a já jen pozvolna a ztěžka hledám mezi vší minuvší skutečností dne SKUTEČNÝ POKOJ.
TICHO VEZDEJŠÍ, TICHO POKOJNÉ A VZRUCHOPLACHÉ---
Mluvím jen tak, jak slova přelétnou nad onou sunoucí se rovinou okamžení, smyslu nehledaje.
Večer se nachyluje a já jen pozvolna a ztěžka hledám mezi vší minuvší skutečností dne SKUTEČNÝ POKOJ.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)