Dva obrazy

I

Kapky stékají po okenních tabulkách a tiše šelestí na střeše vagonu. Krajina rozpitá jako akvarel malovaný ve studených tónech, na jedné straně nebe temné, na druhé otevírá se světlu..

II

Vlaštovky - setřičky nebes - krouží pod mohutným mračnem, které pluje nevysoko a zakrývá pozvolna vešken nebeský obzor..
Krouží beze strachu mezi kapkami, křídla rozpjatá co otevřenou náruč..

Rozpomínání

Tiché večerní nebe
světlé ještě
i když kolkolem se šeří

Zázraku odlesk
jenž prokmitl tvým srdcem

Blahoslaven ten
kdo neviděl
a přece věří

Dar..

Je krasne, kdyz muzeme prijimat to, co nam Buh prinasi jako DAR..
Vsecko, veci pranepatrne i nebetycne.. to vsecko skutecne darem JE.. a nase srdce se prave takto uci vdecnosti a je hnuto pravou laskou**

(A Buh ted prichazi s darem nocniho pokoje, kez nas naplni, kez nas prikryje a provazi timto hvezdnym casem***)

A zrovna...

..zrovna se dalo do deště a slunce na zdi protějšího domu znova kreslí své půvabné svědectví plynoucího času, jako kteréhos večera - a do toho ona lehounká vůně nebeských dálav snášející se nám v kapkách vstříc**

Znamení

Vítr v korunách bříz a ptačí hlásky.. doopravdy krásné ráno.
Slunce zjevuje se jako mocný vládce.. a jak vzácný a blahodárný je stín.

Bůh ve své velebnosti a ve své moci.. nelze pohledět do jeho tváře, jasnější a zářivější než všecka slunce.

Avšak on sám se k nám sklání..

Je noc

Je noc a ticho v prolukách mezi domy prosyceno zvláštní vůní okamžiků se soumrakem navždy minulých..
Zmizelo světla, v jehož záři zjevuje se svět, tma plachá a vůně hebké zasnubují se spolu před tváří hvězd..
A V SAMÉM SRDCI TÉ BDÍCÍ KRAJINY SNÍŠ SVŮJ SEN*

Pár slůvek do tmy

Tichými krůčky
šeptající tmou
tvé sny už jdou,
už jdou, už jdou..

Jen se do peřin
zachumláš
a pak už jejich
skvící zář
nad tebou bude
držet stráž..

Večer červnový

Na zdi protějšího domu žlutavý jas a temné stíny.

Večer po bouřném dni, večer zlatých přísvitů.. a tam pod ohbím břehu, v trávě vysoké a ještě mokré.. rozvoněla se naděje..