Jak málo stačí a zmizí navždy za poloprůsvitnou stěnou okamžiku. Chvíli tu je a najednou - jako by ho nebylo!
TICHO VEZDEJŠÍ, TICHO POKOJNÉ A VZRUCHOPLACHÉ---
Mluvím jen tak, jak slova přelétnou nad onou sunoucí se rovinou okamžení, smyslu nehledaje.
Večer se nachyluje a já jen pozvolna a ztěžka hledám mezi vší minuvší skutečností dne SKUTEČNÝ POKOJ.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat