Znáš jistě, Sestřičko, půvaby našich setkání pod nebem... Hle, seděli jsme pod mračnou oblohou, ale v duši zvláštní jas...
A když jsem osaměl (vím - nikdy nejsem sám), tedy když jsem se v myšlenkách obíral tím, že jsme se viděli tváří v tvář... tehdy zjevila se na nebi zataženém a potemnělém jasná slunečná mračna...
Ach sestřičko - Bůh skrze mlžný opar dní, skrze snivý závoj duše... nahlédá nám v srdce...
1 komentář:
Hledání slov vhodných pro komentování tvých příspěvků jsem dávno vzdala. Jak krásná je cesta domů... Jak krásný umí být soumrak...
Okomentovat