16. prosinec

Vítr se opírá do prázdných korun
slunce kdes na půl cesty
mezi námi a nebem
a stíny půvabné
syté a hluboké
na mrazem ztvrdlé zemi

Tichomluva

Jak málo stačí a zmizí navždy za poloprůsvitnou stěnou okamžiku. Chvíli tu je a najednou - jako by ho nebylo!

TICHO VEZDEJŠÍ, TICHO POKOJNÉ A VZRUCHOPLACHÉ---

Mluvím jen tak, jak slova přelétnou nad onou sunoucí se rovinou okamžení, smyslu nehledaje.
Večer se nachyluje a já jen pozvolna a ztěžka hledám mezi vší minuvší skutečností dne SKUTEČNÝ POKOJ.

Skrze tebe...

Ona zázračná zastavení času, která nás učinila tím, čím jsme. Ony pohledy za obrysy věcí a do duše druhého - právě ony.. právě ony utvářejí i naši vnitřní podstatu. Skrze tebe jsem - čím jsem.. Sestřičko*

Okamžiky - část druhá

(dnes navečer)

O chvilku dříve

Slunce je nízko a dnes naposled pošle nám své pozdravení.
Kopce v mlhavém oparu, který halí jejich krásu.
Nade vším modravá klenba nebe – nad obzorem duhová…

Okamžiky - část prvá

(dnes odpoledne)

Vzpomínka na sobotní ráno

Slunce za mlžným závojem
cesta jež začíná se
Ticho procitnuvší právě ze sna
neseš si s sebou

Svatí na Kopečku

sv. Petr

sv. Jan

sv. Jakub starší

sv. Metoděj

 

Svatý Kopeček z dáli

Svatý Kopeček zblízka

Cesta vzhůru

Podzime - kolik nadějí nám ponecháš?


Dovedeme jít tou cestou bez odpovědí?


Kdyz zem pod našima nohama vzdaluje se - přibližují se nám nebesa...

 

Ledové květy

Pár půvabů dnešního rána, Sestřičko...

 

Bílý den

Nebe jako by sestoupilo mezi nás, pozemský obzor se ztrácí v jeho oblačném závoji. Hlasy znějí najednou pronikavěji na pozadí bělavé mlhy, srdce tluče toliko pro přítomný okamžik... ničeho v dáli nevidět.
A podzim padá na krajinu...

Rozlouskneš ořech, který spadl z koruny starého stromu, a uzříš...

... malé, bílé srdce...

Cesta domů

Znáš jistě, Sestřičko, půvaby našich setkání pod nebem... Hle, seděli jsme pod mračnou oblohou, ale v duši zvláštní jas...

A když jsem osaměl (vím - nikdy nejsem sám), tedy když jsem se v myšlenkách obíral tím, že jsme se viděli tváří v tvář... tehdy zjevila se na nebi zataženém a potemnělém jasná slunečná mračna...


Ach sestřičko - Bůh skrze mlžný opar dní, skrze snivý závoj duše... nahlédá nám v srdce...

Před závodem

Pohladíš si mě?


Hele - kamarádi...


Co to tam vidím?

Raz -dva-

Svítání

Věz - jediné tvé slůvko jest mocno prolomit šerou tišinu okamžiku...
Po tenounkém paprsku světla vystoupat vzhůru - kde již není tmy...

Květy lesa

Slunce mezi stromy

Lesními cestičkami šel jsem - a slunce se mnou...


A stromy shlížely na mne s výšin svých korun...


Občas kapky zašuměly mezi listy a zvěnou se nesly pozdravy všech mých bratří okolo...


Vrátit se do ticha těch chvil... být ještě chvíli s vámi...